Xtreme blog
Strach, adrenalin a práce s ním
Když jsme na začátku roku plánovali témata blogových článků, ani ve snu by nás nenapadlo, jak aktuální zrovna tohle téma bude. S probíhající válkou jen pár stovek kilometrů od našich hranic totiž lidé propadají hromadné panice a strachu. Přečti si, jak s nimi pracovat a nenechat se jimi ovládnout.
Na začátek je potřeba zastavit se nad tím, co to vlastně strach je. Je stejně nehmotný jako náš stín. A stejně tak tam vždy je. Malý, velký, neurčitý nebo hodně konkrétní. Když jsi v džungli a blíží se noc, lekneš se vlastního stínu. Na opuštěném ostrově nebo na osamělé cestě tě vlastní stín dokáže vyděsit tak, že začneš utíkat. Útěk je skutečný, snaha uniknout je taky skutečná, ale příčina už ne.
Začneš utíkat před provazem v představě, že je to had. Když se pak vrátíš zpátky a pořádně se podíváš, celému tomu nesmyslu se upřímně zasměješ. Lidé se ale bojí chodit tam, kde existuje strach. Bojí se ho víc než čehokoli jiného, protože jeho samotná existence otřásá našimi základy.
Z čeho vlastně vzniká strach?
Příčinou strachu je fakt, že neznáme situace, lidi a příčiny, které nám jej způsobují. Jednoduše řečeno – neznáme sami sebe. Strach je totiž v neustálém rozporu s našim egem. Ego tvoříme tím, že se nedíváme do sebe, místo toho se díváme ven. A takhle vzniká strach z neznámého. Místo toho, abychom neznámým situacím čelili, vyhýbáme se jim, nechceme si ubližovat.
Ego v nás vyvolává strach, že jednoho dne zemřeme. Ale my dál sami sebe obelháváme a říkáme si, že smrt se týká jen těch druhých. Zemře soused, příbuzný, přítel, otec – vždycky se to stane někomu jinému. Můžeme se za ten fakt ukrýt? Třeba jsi výjimka a nezemřeš... Touhle lží se tě ego snaží chránit.
Lidé obvykle nevěří v nesmrtelnost duše proto, že vědí, ale protože mají strach. Samozřejmě jsou výjimky...
Co s tím tedy dělat a jak se strachem pracovat?
Stejně jako první krok alkoholika, který si přizná, že je alkoholik (mimochodem důvod, proč to alkoholici nechtějí udělat je – překvápko – strach). Přiznejme si, že máme strach. Jen to ale nestačí, je potřeba udělat další krok. Utéct umí každý. Děláme to celý život, děláme to pořád, je to prostě jednodušší.
Můj aktuální strach je z toho, že tenhle článek bude číst spousta lidí. Bojím se, co na to řeknou, jaká bude zpětná vazba. Nemám vystudovanou psychologii ani psychoterapii. Mám za sebou 32 let každodenní práce se strachem. Téměř denně se vystavuju stresovým situacím. Ať už na poli podnikání nebo extrémních sportů, kdy jde fakt do tuhého a každý špatný pohyb může být konečná. Mohl jsem se tímhle strachem nechat pohltit a článek nakonec nedopsat. Bylo by to jednodušší. Rozhodl jsem se mu ale čelit.
Věř mi, že je to potřeba. Protože pokud čelíme strachu, pak rosteme. Bojíme se, pokud jsme vystaveni neznámé situaci. V takové, kterou jsme nikdy neprožili. Nechceme mluvit s lidmi, protože jsme s nimi nikdy nemluvili. Tak bychom mohli pokračovat do nekonečna. Když ale nedovolíme egu utéct a strachu se postavíme, nakonec se sami sobě zasmějem, protože zjistíme, že vlastně nebyl důvod se čehokoli bát. A pocit, který zažijeme po překonání strachu, je nepřekonatelný.
Práce se strachem je v podstatě o pochopení a přijetí životních nejistot. Nejjednodušší způsobem je, že se zastavíš a podíváš do sebe vždy, když se něčeho bojíš. Pochopíš, co v tobě tento pocit způsobuje a pak si řekneš: „Kašlu na tebe, jsi jen strach, nic víc, nehmotné a neexistující nic. Já jsem silnější a přemůžu tě.“ A pak si tu situaci prožij. Pro začátek třeba jen zlehka.
Bojíš se hadů? Vem si hada na ruce (ne jedovatého). Zjistíš, že není slizký, naopak je příjemný na dotek a vážně nic ti neudělá. Má z tebe větší strach než ty z něj. Bojíš se výšek? Běž na stěnu, nech se navázat do lana a výlez tak vysoko, jak jen to půjde. Jak tě spustí dolů, vyzkoušej to znovu. Tentokrát ale o něco výš. Všichni naši klienti, kteří měli strach, nakonec tímhle způsobem dolezli až na vrchol.
Čím víc strachu budeš čelit, tím víc porosteš. Já právě proto dnes vyhledávám situace, kdy ho budu cítit. Pak vím, že žiju. Pokud to ale budeš dělat tak často jako já, časem zjistíš, že najít situaci, kdy se bojíš, je pořád míň a míň.
Rozhodnutí je na tobě. Budeš před strachem utíkat nebo mu začneš čelit? Jaká situace, při které můžeš překonat strach, tě napadá jako první?
