Xtreme blog

Norsko a práce guida | 1. část

Do tohoto článku jsem se hodně odhodlával. Věděl jsem totiž, že napsat ty nejzajímavější postřehy a trochu přiblížit, jak fungují guidi v outdooru, nebude jednoduché. Proto jsem dost přemýšlel o tom, jak to celé pojmu. Nakonec jsem se rozhodl všechno říct tak, jak je. Tvrdou realitu bez servítek a s trochou nadsázky.

Na následujících řádcích popíšu v kostce to, jak jsem se do Norska jako guide dostal a svůj první den, kdy jsem jako trainee absolvoval první tour se svérázným Slovákem Robem.


Máš zájem? V pondělí tě potřebujem

Je pátek večer, já přijíždím do Boskovic a chystám se na víkendovou akci, kterou tady organizujeme. Když mi zavolá kamarád kajakář. „Čus Dane, hele kamarád v Norsku shání guidy na kaňoning. Vím, že to děláš u nás, tak jsi mě napadl zrovna ty. Jestli máš zájem, řeknu mu, ať ti zavolá. Jo, akorát tě tam potřebuje už v pondělí.“

A sakra, říkám mu. Dej mu na mě kontakt, uvidíme, co z toho bude.

V sobotu dopoledne mi pak volá Vojta a nastíní podmínky. „Potřebuju tady guidy, protože kluci z Nepálu, co měli přijet, trčí v karanténě v Nepálu. A já nemám náhradu.“ Říkám mu: „Ok, dej mi čas do neděle, zkusím zorganizovat lidi a práci na tři týdny a dám ti vědět.“ V neděli mu pak volám, že teda jedu. Měli mě vzít kluci ze Slovenska autem, ale to nakonec nevychází, Slováci nikam nejedou. Tak si na poslední chvíli kupuju letenku. Všude lítá Covid a tím pádem nelítá norská Norwegien. No což, takže let, který obvykle zabere maximálně 3 hodiny, letím z Prahy přes Varšavu za úctyhodných 12 hodin a 8000 Kč. V Oslu přistávám v 1 ráno a Vojta mě čeká na parkovišti.

Psx 20210723 040527

První den guida v Norsku

Máme před sebou asi 3 a půl hodiny cestu do Dagali. Průměrnou rychlostí 60 km v hodině, protože tady nejsou dálnice. S Vojtou se trochu po cestě poznáme a dostávám první organizační pokyny. „Dojedeme do Dagali a první tour v kaňonu máš ve 2 odpoledne. Půjde s tebou Robert, takový pohodový Slovák, a ukáže ti, jak tours s klientama děláme. Jestli si potřebuješ nakoupit, ukážu ti kde, půjč si jakékoli volné auto a sjeď si pro co potřebuješ. Zatím tě ubytuju v apartmánu, protože ještě nemám volný pokoj pro guidy.“

Po příjezdu si dám pár hodin spánku, půjčuju si auto a jedu si nakoupit. Tady mám první reality check. V místním obchodě totiž zjišťuju, že jídlo tady stojí zhruba tolik, co u nás. Teda dokud nezačneš přepočítávat na české koruny. Protože pak musíš násobit 2,6krát. Ok, takže si koupím chleba, máslo, šunku, vodu a sýr. A nechám tam 300 norských korun. Co budu jíst dál fakt nevím, ale nechávat tady takový ranec za jídlo se mi úplně nechce.

Vracím se zpět, jdu se seznámit s ostatními guidy a navnímat, jak to tady chodí. Zjišťuju, že je to tady dost zajímavá parta guidů. Jsou to buď Češi, Slováci nebo Britové. Najdu Roba a ptám se, jak tours dělá.

„Máme dvě varianty tours v kaňonu. Classic a Full on. Classic je zhruba na tři hodiny. Je tam slaňování, slidy, skoky do vody a vlastně tak trochu Disney Land. Full on ke classicu přidává 20 m vysoký vodopád a je asi o hodinu delší. Většinou chodíme dvě tours denně. Jednu full on a druhou classic. Dva full ony se nedají časově stihnout. Záleží to od počtu lidí a když je na obou tours hodně lidí, tak počítej, že budeš až 12 hodin v neoprenu.

Zhruba hodinu před startem si checkneš booking, kolik máš lidí na tour a podle toho nachystáš vybaveni plus rezervu. Domluvíš se, jaké si vezmeš auto – podle počtu lidí. 30 min před startem uděláš s klientama úvodní speech. Řekneš jim, jak to bude probíhat, co si mají vzít na sebe, že jim půjčíme neopren, boty, sedák, vestu a helmu, řekneš jim něco o nebezpečích a ať ti nahlásí, jestli mají nějaká omezení nebo zdravotní problémy. Pak je vezmeš do půjčovny, rozdáš vybavení a necháš je převléct. Dneska to udělám já, tak pojď se mnou, ať se to naučíš, protože mám za dva dny dovolenou a budeš to dělat sám.“

Blíží se 14 hodina, lidi se převlíkají a zjišťuju, že moje první tour jako trainee bude s Holaňdanama. No bude to sranda. Po tom, co jsou všichni nachystaní sedáme do auta já ještě jako spolujezdec přemýšlím o tom, jak to bude v kaňonu vypadat, když v tom: „Kurva, emergency phone. Nemáme emergency phone. Allright guys, we allready forget our emergency phone. Wait a minute, please.“ Rob vybíhá z auta a za chvíli se vrací s telefonem. Omlouvá se ještě jednou klientům a pak mi klade na srdce: „Nikdy, kurva, nikdy nesmíš zabudnut emergency phone.“

Do kaňonu to je zhruba 20 minut autem a já mám konečně prostor sledovat krásy norské přírody, Když jsem sem totiž přijel, byla tma, a tak jsem radši spal. Po příjezdu na místo, odkud budeme všechny tours startovat, rozdáme sedáky, helmy a vesty a pomůžeme klientům se do toho obléct. Máme poslední rychlý speech před tím, než se vydáme do kaňonu. „Allright guys, do you have any previous experience with canyoning, climbing or repeling? No, Really?“ Jasně, že nemají. Za celou dobu, co jsem tuhle práci v Norsku dělal, řekli maximálně dva lidi, že už něco v minulosti zkoušeli.

Vydáváme se do Kaňonu, kde mi Rob ukazuje, na kterém místě se co dělá. Vysvětluje, co a jak dělat, kde je nechat vyblbnout, kdy na ně naopak zakřičet, když vymýšlejí blbosti a taky kde je nechat unavit, když bude potřeba. Je málo vody. „Dlho naozaj nepršalo a je tuna sotva vody na slidování. Ale počkaj, neskor zaprší a pak tu bude tu tolko vody, že sa z toho zosereš.“ Robert je dost osobitý a prostě svůj. Takže si od začátku dost rozumíme.

„Pozri, vidíš ty ocasy mladé holandské. Keď mám takýchto divočákou, zoberu jich na skok, na ktorý normálně njikoho nevodím. Není úplně bezpečný. Ale jim trebna chladna sprcha. Jak budu stat hore v tych osmi metroch, uvidime, jak je ktory posera.“

I když se se všemi klienty bavíme anglicky, mezi náma jede v čechoslovenštině rozprávka o tom, proč jsme oba svobodní a jaké jsou ženy... Pro lepší dokreslení přidávám video.

První tour v kaňonu nám zabrala 3 hodiny. Bo, podle slov Roba, dneska zme mali kamziky. Nakládáme vybavení a klienty do auta a vracíme se zpět. Těsně před tím, než dorazíme na základnu, Robert dává poslední speech o tom, co mají klienti dělat s vybavením, kde nechat neopreny a ať si přijdou do restaurace koupit fotky, které jsme jim po celou dobu dělali a v ceně mají malý snack – hot dog. Když už jsme u snacku, ptám se Roberta. Jak tady vlastně jíte. Dyť je to tu to jídlo strašně drahé. Rob na to odpováda: „Cože? Tys bol v obchodě? Tos nemal. Tu sa jezdi kontit.“ Jak jako kontit, ptám se ho. „No, kontit. Sa zoberem 3 ludia, zoberem dodavku a projedem 4 mesta. A nakontime si na 5 dni.“

Ok, říkám si. Tohle bude ještě zajímavé...

Ale o tom, jak se v Norsku jezdí kontit a jak vypadaly mé vlastní tours a zážitky z kaňonu až příště.

Mohlo by se ti také líbit...