Xtreme blog
Yes! Prošel jsem Wim Hof kurzem
Ve 4:00 mě probouzí budík – nezvykle brzy. Ohlašuje nevšední den a silný, nevšední zážitek. Sbalím se a jdu na vlak. Budou to totiž 4 hodiny cesty a to proto, abych zjistil, co se mnou udělá led a ponoření do něj. Prostě Wim hof kurz jak se patří!
Ve chvíli, kdy jsem na místě, vcházím do salónku, ve kterém je asi 15 lidí ze všech koutů republiky a překvapuje mě, jak je každý „v pohodě“. Vím, že Wim Hof kurz a jeho metoda jsou teď děsně trendy a trochu jsem se bál, že to celé bude mít nádech ezoteriky, ale není to tak. Kurz začíná a všichni se představují.
S kým jsem se tady potkal?
Zajímavé je zjišťovat, že ačkoli každý člověk je tady jiný, svými příběhy jsme si až často dost podobní. Muži se syndromy vyhoření, zničení z korporátního světa, hledající změnu uvnitř sebe. Ženy s psychickými problémy, mnohdy zničené partnery, jindy těžkými životními okolnostmi… U všech, ať už u žen nebo u mužů vnímám tyhle problémy přetavené ve fyzické onemocnění, zdravotní problémy a jiné. Je to zvláštní, najednou si začínám připadat, že tady mám být…
Po představení následuje charakteristika samotné metody. Ta brzy vyvrací mé vlastní obavy. Jsem totiž člověk, který je ke všem podobným metodám, návodům a zázračným léčbám silně skeptický. Proto jsem rád, když Kuba vyvrací mé pochybnosti a celou metodu v podstatě vědecky vysvětluje. To skeptik jako já, se silně technickým zázemím potřebuje… Opravdu, to že se celá metoda ukáže jako placebo nebo autosugesce pro mě byl velký strach.
Ale teď už k samotné praxi
Učíme se základní dýchání. V podstatě spočívá v klidovém dechu a v dechu stresovém. Při tréninku zjišťuji, že mám nejméně nádechů za minutu jak v klidu, tak ve stresu. Proto jsem si myslel, že pro mě bude závěr v pohodě. Nakonec bylo ale vše jinak. Samotné dýchání zvládám poměrně slušně a až na pár chvil, kdy jsem možná lehce i usnul mi nečiní žádné problémy. Je ale vážně zajímavé, jak se člověk dokáže zlepšovat každou další sérií dechu. Myslím, že v poslední dechové sérii jsem vydržel bez dechu něco přes dvě minuty. Před deseti lety, kdy jsem se hodně potápěl nebyl problém vydržet na nádech 2 až 3 minuty. Od té doby jsem ale rád za minutu. A tady, díky téhle metodě během půl hodinky dýchaní jsem ve výdrži na nádech jako před deseti lety, kdy jsem trénoval. Neuvěřitelné.
Kurz Wim Hof metody a otužování s ní spojené má spoustu pozitivních a léčivých vlastností pro tělo i ducha. To, že to uvidím tak brzo jsem ale vážně nečekal…
Kurz ale graduje do finále a čeká nás samotné ponoření do ledové vody. Někteří prožívají strach, jiní napětí a adrenalin. Já jsem hlavně zvědavý, co to se mnou udělá. Vycházím z několika základních předpokladů. Jsem trénovaný sportovec. 15 let pravidelných tréninků bojových sportů, kola, horolezectví, fitness a dalších sportů mě mentálně vypilovaly k sebedisciplině, fyzické a psychické odolnosti. Proto se tam ponořím a vše bude v pohodě. Po pár minutách vylezu a nezanechá to ve mně silnější zážitek…
To jsem si myslel...
Ještě uvnitř si ukazujeme cvičení, které zahřeje celé tělo. Vychází ze zahřívaní stehen pohybem, které otepluje krev, která je pak rozváděna do těla. Tohle cvičení je důležité, protože přesně takhle se člověk zahřívá po tom, co vyleze z bazénu. Ve chvíli, kdy cvičení dokončíme, přecházíme ven. 6 stupňů není pro obnažené tělo nejpříjemnější teplota, ale dá se to vydržet. Každý účastník bere do rukou pytel s ledem, rozestavíme se kolem bazénu a všichni najednou do bazénu led vysypeme. Je to dost rituální záležitost, ale je to fajn. Rozhodně můžu říct, že to, že díky tomu, že je Wim Hof kurz takto veden, je dobrou motivací pro ty, kteří mají z ledu strach. Když už do něj jdou totiž ti odvážnější kolegové před tebou, chceš tam taky, i když máš strach.
Zahazuju ručník a jdu na to. Kuba nás ještě na okraji bazénu připravuje. Budou to dvě minuty ve vodě plné ledu o teplotě 2 C. Vlezu do bazénu nohama a říkám si. Vau, to je pohoda, čekal jsem to studenější. Vzápětí ale sklouznu do ledu až po krk a v tu chvíli mě to neuvěřitelně překvapí. Led mi úplně vyrazí dech. Tak ok, vím, co mám dělat. Je potřeba zklidnit a zpomalit dech. V tom je ten fígl. Najít komfort v diskomfortu, zklidnit tělo, uklidnit dech. O to se snažím první minutu v ledu. Paradoxně si v tom mrazu uvědomím jednu věc. Mysl je klidná, ví co má dělat, dokonce mi led ani nepřijde tak strašně studený, ale tělo se brání, co může.
Začínám si uvědomovat, že je tady něco špatně. Jak to, že tělo nedělá to, co chce mysl? Další minuta v ledu je příjemnější, tělo se zklidňuje, ale pomaleji než jsem čekal. Těsně před uplynutím dvou minut v ledu mi už je poměrně dobře a myslím, že bych vydržel ještě i další minutu. Je na čase jít ven a tak pomalu vylézám. Kurz Wim Hof metody mi dal strašně moc otázek. Třeba jako, proč mě sakra tak strašně bolí kolena?
Je po všem
Po vylezení z ledu a hned začínám cvičit, abych si zahřál tělo. Voda na mě pomalu usychá a já cvičím dokud úplně neuschne. Teď vím, že je to vážně hustej zážitek. Ale pokud má mít efekt, je potřeba jej opakovat pravidelně. Alespoň ve studené vodě pod sprchou…
Nejzajímavější na celém zážitku jsou otázky, které ti vyvstanou na mysli po tom, co to zažiješ, ale ty už nechám na tobě a tvé vlastní zkušenosti…
Takže, Yes - prošel jsem Wim Hof kurzem.
